Nízkoenergetický dům
Jedná se o takové poloviční řešení koncepce pasivního domu. Zachovává si některé standardy pasivních domů. Základní princip pasivního domu je požadavek na co nejmenší úniky tepla. Snížení teplotních ztrát na úplné minimum s sebou ale přináší mnohá omezení při návrhu samotného pasivního domu. Kvalitní tepelná izolace ale nezvládne vše, proto se s cílem omezení tepelných ztrát podřizuje i celá koncepce a tvar samotné budovy, což přináší spoustu kompromisů. Kdo se nechce spokojit s kompromisy, musí počítat s tím, že konečná cena jeho vysněného pasivního domečku může až nepěkně narůst.
Definice nízkoenergetického domu je taková, že jeho měrná potřeba tepla na rok nepřesáhne 50 kWh/m2 a rok. U pasivních domů je cifra někde u 20 kWh/m2 za rok.
I u nízkoenergetických domů je tedy důležitá kvalitní izolace a co se týče tepelné pohody a zdravotních hledisek mnohem lépe, než „klasický“ dům.
Nízkoenergetický dům má více možností, co se týče rozlohy a půdorysu domu a nemusíte se vzdávat vymožeností jako je třeba krb, nebo velké prosklené plochy. Systém nucené výměny vzduchu funguje podobně jako v pasivním domě. Vydýchaný vzduch je odsáván ve z domu a čerstvý vzduch je ohříván rekuperační jednotkou a v případě potřeby probíhá dohřívání pomocí solárních kolektorů, které lze využít i k ohřevu vody a dosáhnout obrovských úspor.
V případě typových nízkoenergetických domů lze využít projekčních řešení ve formě „stavebnice“. Domy jsou vyráběny po částech, jako sestava dílců s kompozitní strukturou stěny na hlavní nosné bázi z betonových směsí. Samotná výstavba je díky tomu velmi usnadněna a díky typovosti je cena projektu a ve výsledku celého domu o mnoho nižší, navzdory použití moderních a kvalitních materiálů.